je patronem župy 

V letech 1892 - 1902 byl 19. sídelním královéhradeckým biskupem.

Narodil se 4. května 1846 ve Vlásenicích u Pelhřimova. 

Brzy se s rodiči přestěhoval do Sobotky. 

Po vystudování gymnázia v Jičíně byl přijat ke studiu bohosloví v Hradci Králové. 

4. listopadu 1868 přijal v kapli biskupského letního sídla v Chrasti z rukou biskupa Hanla kněžské svěcení. 

Jeho prvním kněžským místem byly Žlunice u Nového Bydžova,

Brynych připomínal, že lidé nejsou stroje na práci, že potřebují odpočinek a pro úspěch nezbytné Boží požehnání.

Po osmi letech byl povolán do Hradce Králové, kde působil jako kaplan, vyhledávaný kazatel a profesorem v místním semináři. 

Jako kazatel byl zván na mnohá místa diecéze. Zvláště si oblíbil vysočinskou Proseč, kde také konal duchovní cvičení, na která se scházely zástupy ze širokého okolí. 

Již jako kaplan začal s literární činností a dále ji rozvíjel. V době sílícího liberalismu, jehož jedním z cílů byl odklon od náboženství k ateismu, Brynych cítil nutnost náboženské osvěty podáváním argumentů, které dokazovaly potřebu náboženství pro správnou orientaci lidského života a ukazováním cesty, jak toho dosáhnout. 

Vydával knižně svá kázání katechetická a liturgická, postní řeči, učebnice katechismu, polemické spisy a mnohé další.

V roce 1888 byl jmenován sídelním kanovníkem na Vyšehradě, tam zavedl májové pobožnosti. V Praze se stal členem či hlavou několika spolků, zaměřených na sociální oblast. Obzvláště mu leželi na srdci chudí tovaryši, učni a dělníci. Snažil se o jejich vzdělávání a smysluplnou náplň volného času. Sbíral prostředky na zřízení domu, v němž by se mohli scházet. 

Roku 1891 byl jmenován generálním předsedou všech "tovaryšských a jinošských" spolků v pražské arcidiecézi.

V roce 1892 se uvolnilo místo na biskupském stolci v Hradci Králové. Tehdejší kardinál Schönborn dal, oproti zvyklostem, návrh na jediného kandidáta, kanovníka Edvarda Brynycha, kterého měl císař jmenovat. Ten návrhu vyhověl. 

Biskupské svěcení přijal 25. března 1893 v královéhradecké katedrále z rukou pražského kardinála Schönborna. Biskupem se stal kněz, který znal poměry v diecézi a byl u lidí oblíbený a byl Čech. 

Ve svém prvním pastýřském listě vytyčil Brynych svůj program, který dobře vystihují slova " proti slovu slovo, proti knize nebo listu musíme dáti knihu nebo list, proti spolku musíme postaviti spolek, proti činnosti činnost... proti zášti a fanatismu musíme dáti lásku a klidnou odhodlanost." Kněžím v listě vzkázal: "Já vám budu vůdcem a otcem a vy mi buďte pomocníky věrnými." Odboural při biskupské liturgii některé okázalosti a záměrně volil méně bohatá skromnější mešní roucha. Mnoho peněz věnoval na dobročinné účely a také na budování a renovování potřebných staveb. V Hradci Králové vyrostly významné budovy pro rozvoj spolkové činnosti, péče o nemocné a vzdělání Adalbertinum, Rudolfinum a Borromeum. 

V Chrasti založil měšťanskou a dívčí školu, čímž vyšel vstříc požadavku vzdělání dívek, v Chrasti a Proseči pak Katolický spolkový dům. Za jeho éry byla dokončena celková obnova katedrály Ducha Svatého včetně věží, kterou znovu požehnal roku 1898. 

Každoročně prováděl vizitace farností, aby byl v přímém kontaktu se svými diecézány. Za dobu svého působení projel celou diecézi. 

Vyvrcholením jeho organizační činnosti v diecézi, byly dva katolické sjezdy (1897 a 1902), které se setkaly s nečekaným ohlasem a posílily identitu a sebevědomí katolíků v diecézi.

Po celou dobu své biskupské služby burcoval katolíky k aktivitě, k hlubšímu náboženskému životu a k aktivnímu prožívání liturgie. 

V mnoha obcích diecéze vznikaly katolické spolky a vzkvétala jejich činnost. 

Upozorňoval na udržování duchovní náplně křesťanských svátků. 

Založil tiskové družstvo, pořídil tiskárnu, stál u zrodu časopisu Obnova, týdeníku Štít a řady brožur Časové úvahy, které vycházely ještě dlouhá léta po jeho smrti. Do všech tiskovin aktivně přispíval svými články. Protože se trefoval do černého a poukazoval na skutečné nepravosti, vysloužil si od nepřátel štvavou, pomlouvačnou kampaň. Musel vynaložit mnoho fyzických i psychických sil na vyvracení lží.

Byl vlastenec, zastával se českých zájmů proti snahám vídeňské vlády i německé menšiny. Byl ale spravedlivý k potřebám ostatních národností v diecézi. 

Neustálé fyzické a psychické vypětí oslabovalo Brynychův organismus. 

Od roku 1899 se začínají projevovat častější nemoci. Své biskupské službě se věnoval do posledních chvil. I s podlomeným zdravím prováděl vizitace. 

V říjnu 1902 vysvětil novostavby Rudolfina a Borromea, třetí neděli v říjnu se vydal na svěcení obnoveného mariánského chrámu v Sedlci u Kutné Hory. 

Krátce na to ho však choroba znovu postihla.

Zemřel 20. listopadu 1902 ve svém sídle v Chrasti u Chrudimi, kde je také pohřben. Sám se na smrt delší dobu připravoval, avšak pro okolí i veřejnost to byla neočekávaná ztráta.

Dokazoval celým svým životem, že je odpůrcem opouštění víry a náboženské lhostejnosti. 

Vybízel kněze, aby svým životem byli příkladem svým farníkům. 

Politikům doporučoval, aby hájili více zájmy občanů, než svoje vlastní. 

Působil k osvětě a vzdělání lidí, aby staleté náboženské tradice stály na pevných základech. 

Vnímal náboženství, jako nedílnou součást života.